Je učivo, u kterého se „jede na kvantitu“, jsou však věci ve škole i v životě, kdy stojí za to rezignovat na množství a zaměřit se na hloubku prožitku. Myslím, že stoprocentně to platí pro poezii. Proč mnoho lidí z duše nemá básně rádo? Domnívám se, že jsme jim svět básní znechutili i my učitelé. Když jsem přemýšlela, jak dětem přiblížit tvorbu Jana Skácela, jehož významné výročí – 100 let od narození – jsme si začátkem února připomněli, rozhodla jsem se zaměřit se ve „skácelovské hodině“ vyloženě na prožitek. Určování rýmů a hledání metafor si žáci užijí v přijímačkových testech 😊.
Stejně tak jako dítě, které posadíte poprvé ke klavíru, nesměle vybere jednu klapku, ťukne a poslouchá, co způsobilo, jsme zlehka oťukávali slova tří vybraných básní. Je totiž nezbytné děti přesvědčit o tom, že neexistuje nesprávný výklad básně – každý do velmi koncentrovaného textu, na jehož pozadí se teprve plně rozvine smysl slov, projektuje svůj vlastní svět. Nikdo mi nedává právo odsuzovat, že právě ten či ten svět, ta či ta myšlenka je špatná. Spíše se cítím být průvodcem, který turisty v neznámé zemi upozorňuje na zajímavá místa, doporučuje (ale nevnucuje) cesty, s rozechvěním naslouchá zkušenostem a názorům dětí. Každého v básni osloví něco trochu jiného, stačí slovo, které v sobě nechá rozeznít, a pak zkoumá své nitro, zda se nějak proměnilo… Takto jsme společně prošli básně Přísloví, Píseň o nejbližší vině a Amulet. A protože Skácelovy básně lákají i ke zhudebnění, poslední dvě básně nám přednesli i hudebníci z projektu Amulet Davida Rottera.
Jsem přesvědčená, že takové zhuštěné básnické sdělení se hodí jako motivace k debatě o závažnějších tématech, jako je například vina, síla slova, ale i lidského citu. A jak se to povedlo? To byste se museli zeptat mých osmáků. I přes všechny ty úsměvy, obracení očí směrem k nebesům, vtipným (?) komentářům doufám, že se mi podařilo když ne zasít semínko úvah, tak alespoň neznechutit. Silným okamžikem pro mě osobně byl závěr hodiny: po poslechu písně Amulet, kde se opakuje věta „Bez lásky není nic.“ osmáci na lepící papírek měli sami napsat, co by nebylo bez lásky. Kupodivu se to nezvrhlo – tak že by přece jen začali o světě trochu uvažovat?
Díky také ostatním kolegům, kteří se do oslav výročí Jana Skácela zapojili – především kolegyně výtvarkářky, které dětem nabídly 4 ze Skácelových básní jako text k ilustraci, 8.B také pracovala s anglickými překlady básní – a sama se o překlady pokusila. Ve fotogalerii můžete vidět alespoň některé plody naší poetické práce.
Mgr. Jana Hrubá
