Není běžné, aby žáci druhého stupně ZŠ jezdili na školu v přírodě. Když se ale VI. B a jejím třídním učitelům neplánovaně naskytla příležitost, neváhali jsme ani okamžik. Žáci a zákonní zástupci s naší nabídkou souhlasili, a tak nás všechny čekaly usilovné, urychlené, ale radostné přípravy organizace a programu pobytu.
Brzy ráno 25. 4. jsme odjížděli vlakem z Želechovic do obce Stará Ves u Rýmařova, kde jsme v bohatě vybavené chatě Orientka trávili společný čas až do 29. 4. Cesta tam i zpět byla pro všechny z nás dobrodružná – jeli jsme hromadnou dopravou s přestupy – vlakem, autobusem, tramvají, ale část cesty jsme také zdolali pěšky.
Program školy v přírodě byl velmi bohatý, což umožňovala poloha chaty v Hrubém Jeseníku a její vybavení bazénem, lanovým centrem, ohništěm, společenskou místností…Veškeré zázemí se nacházelo v krásném a zajímavém prostředí hor, které nabízelo mnoho různých příležitostí.
Co k programu patřilo? Různé stmelovací a prosociální aktivity, např. ranní komunitní kruhy a večerní kluby, celopobytový úkol, prostor k vyjádření názorů a pocitů žáků. Činnosti sportovní, mimo jiné pobyt u bazénu, který mohly děti navštívit každé ráno a odpoledne. Zdolávání lanového centra, při němž žáci prokázaly velkou odvahu, vytrvalost a odolnost. Pohybové hry a spontánní pohybové aktivity na zajímavě vybaveném dětském hřišti, nebo na hřišti pro kopanou.
K sportovním aktivitám nutno připočíst turistiku, poznávání okolí a program, v rámci nějž musely šesťáci překonat sami sebe. Prošli jsme celou cestu z Rýmařova do Staré Vsi, navštívili blízkou vesnickou památkovou zónou Ždárský potok, kde se dochovala lidová architektura s výraznými vlivem bývalého německého osídlení. Německou stopu bylo možné vypozorovat také na dobrodružné a dobrovolné večerní vycházce na hřbitov ve Staré Vsi, kde leží mnoho opuštěných a poničených starých německých hrobů.
Turistickým vrchol představovala túra k bývalé Alfrédově chatě pod hřebeny Jeseníků, kde leželo ještě hodně sněhu. Zhruba 17 kilometrů v náročnějším terénu zvládli všichni znamenitě. Program gradoval čtvrtečním táborákem a pozdně večerní stezkou odvahy do blízkého lesa. Oproti minulým letům čekal žáky těžší úkol – výzvu jít sám a bez baterky zvládli také všichni.
Náročný pobyt byl vyplněn také klasickým učením v prostorách chaty. Celkově však převažovalo učení praxí, životem, aktivitami a zkušenostmi, kdy si mnozí ani neuvědomovali, že se učí. Tak šesťáci mohli poznat, že učení zdaleka neznamená jen sezení ve školních lavicích.
Z našich pocitů a převládajících reakcí žáků soudíme, že se škola v přírodě více než povedla. Samozřejmě je vždy co zlepšovat, což se jistě projeví příště, až pojedeme na další podobnou akci. My, třídní učitelé VI. B, Lukáš Kollarčík a Michaela Bařinová, bychom chtěli, protože se nám s dětmi pracuje velmi dobře. Ostatní záleží na nich.
Stejně tak záleží na vstřícném přístupu a spolupráci s vedením školy. Děkujeme za něj, stejně jako za návštěvu a pomoc paní ředitelce, která za námi přijela ve čtvrtek a strávila s námi večer a jednu noc.
Mgr. Lukáš Kollarčík
